Definice
Exekuce (Řím) – Výkon rozsudku – původně osobní (manus iniectio), od Lex Poetelia Papiria (326 př. n. l.) majetková formou konkursu (bonorum venditio).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Exekuce (Řím)
Po rozsudku měl dlužník 30 dní na dobrovolné plnění.
- Osobní exekuce (původní): odsouzený byl vydán žalobci (Legis actio per manus iniectionem). Věřitel ho mohl uvěznit, dokud dluh neodpracoval nebo ho někdo nevyplatil.
- Lex Poetelia Papiria de nexis (326 př. n. l.) zavedla majetkovou exekuci, vedle níž zůstala noxae datio (vydání podřízené osoby nositelem moci).
- Majetková exekuce (od poloviny 2. st. př. n. l.): neplnil-li dlužník, následovala žaloba z rozsudku (actio iudicati) a prodej majetku v konkursu.
Konkurs postihl dlužníka i tehdy, když se skrýval, postoupil majetek věřitelům (cessio bonorum podle lex Iulia z 17 př. n. l., bez infamie a s beneficium competentiae, tj. ponecháním existenčního minima), prodělal capitis deminutio a nový nositel moci dluhy nepřevzal, zemřel bez dědice, nebránil se in iure (indefensus, jen u žalob in personam) nebo nárok in iure uznal (confessus; u neurčitého uznání bylo třeba nárok vyčíslit). Od konce republiky existovala i exekuce na jednotlivé věci: úředníci zabavili nejprve movitosti, pak nemovitosti (exekuční zástavní právo, pignus in causa iudicati captum) a po 60 dnech je vydražili; přebytek se vracel dlužníkovi.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Bonorum venditio
- Související: Legis actio per manus iniectionem