Definice
Dos – Majetek přinesený ženou či jejím PF manželovi jako příspěvek na náklady manželství; při zániku manželství se zpravidla vracel.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Dos
Věno: majetek, který přinesla žena nebo její pater familias manželovi jako příspěvek na náklady manželského života. Šlo o morální, ne právní povinnost; manžel, kterému žena věno nepřinesla, jí však mohl odepřít výživu. Předmětem mohlo být cokoli, co rozmnoží manželův majetek (věci, práva, pohledávky). Samostatně žalovatelným slibem se stala až pollicitatio dotis (5. stol.).
Ocenění (aestimatio) mohlo být taxationis causa (jen pro případ náhrady) nebo venditionis causa (manžel věci jakoby koupil a vracel pak odhadní cenu, i když věci náhodou zanikly). Věno bylo vlastnictvím manžela, ale Augustus zakázal zcizit dotální pozemky bez souhlasu manželky.
Druhy: dos profecticia (od otce), adventicia (od jiné osoby), receptitia (s ujednáním vrácení stipulací).
Zřízení:
- dotis datio: převod vlastnictví (tradicí, mancipací),
- dotis dictio: jednostranný formální slib věna,
- dotis promissio: slib formou stipulace („Slibuješ, že poskytneš věno?“ „Slibuji.“).
Režim: u manželství cum manu přecházelo do majetku muže a vracelo se jen při ujednání. U sine manu tvořilo samostatný majetek, kterým manžel disponoval, ale nesměl zcizit pozemky. Justinián věno zajistil zákonnou hypotékou na manželově majetku. Při smrti manžela a při rozvodu se věno vracelo, mohlo se snížit (náklady na děti, vina manželky). Nárok z actio rei uxoriae byl ryze osobní; při smrti manželky si muž věno ponechal (kromě dos profecticia, kterou vracel tchánovi). Manžel měl právo na srážky (retentiones): propter liberos 1/6 za každé dítě, nejvýš polovinu; propter mores 1/6 za těžké a 1/8 za lehčí provinění; propter impensas (užitečné náklady) a propter res amotas (odcizené věci). Zavinil-li rozvod manžel, vracel věno rychleji a i část výnosu.
Justinián zrušil actio rei uxoriae a zavedl vždy actio ex stipulatu, i bez slibu; nárok byl zděditelný a zajištěný generální zákonnou hypotékou na manželově majetku. Dotální úmluvy (pacta dotalia) mohly obecná pravidla měnit, ale ne v neprospěch ženy: „stát má zájem na tom, aby věna žen byla zachována, protože jim umožňují sňatek“ (Paulus, D. 23.3.2).
Ochrana: actio rei uxoriae (praetorská žaloba ženy či jejího PF při rozvodu), actio ex stipulatu (u věna slíbeného stipulací, zděditelná), cautio de dote restituenda (kauce na vrácení) a actio rerum amotarum (manželova žaloba při odnětí věcí).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Paraferna