Definice
Anomie – Rozklad vládnoucích hodnot a norem, prožívaný jako demoralizace a ztráta kontroly.
Výklad v předmětech
Sociologie práva
Anomie
(Řec. nomos, zákon.) Rozklad vládnoucích morálních hodnot a norem, který jedinec pociťuje jako demoralizaci a dezorganizaci, a tedy ztrátu kontroly. Významy: dezorganizace osobnosti, situace rozporných norem a situace bez norem. Nastává v dobách prudkých změn (vzestup kriminality po roce 1989). Anomická je společnost, které chybí normalita ve smyslu statistickém (hromadné porušování), funkčním (normy působí kontraproduktivně) a normativním (normy společnosti × vlastní normy). Opakem je synnomie (Švýcarsko, Norsko). Pojem zavedl Durkheim a rozvinul Merton.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Mechanická a organická solidarita