Definice
Římské soudy – Soudní pravomoc měli magistráti; rozhodovali soukromí soudci (iudex privatus), sbory decemvirů (svoboda), centumvirů (dědictví) a rekuperátorů, v kogničním procesu státní úředníci.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Římské soudy
- Iurisdikce příslušela magistrátům (Iurisdictio),
- iudex privatus: samosoudce, soukromá osoba zvolená stranami (legisakční i formulový proces),
- decemviri (10 soudců): spory o svobodu,
- centumviri (105–108 soudců): dědické spory,
- recuperatores (3–5 členů): u praetora peregrina (formulový proces),
- v kogničním procesu soudí státní úředník, případně delegovaný soudce (iudex pedaneus).
Podrobněji: jurisdikci měli konsulové, od 367 př. n. l. městský praetor, od poloviny 3. stol. př. n. l. praetor cizinecký (spory cizinců a cizinců s občany) a v trhových věcech kurulští aedilové. Na venkov se vysílali soudní prefekti, koncem republiky soudili v municipiích duoviri / quattuorviri iure dicundo, v provinciích místodržící (praesides). Kromě sporného řízení (iurisdictio contentiosa) existovalo nesporné (voluntaria: in iure cessio, manumissio vindicta). Soudce (unus iudex) nemusel být právník a mohl si přizvat poradce; spory vyžadující odbornost (oceňování, hranice) rozhodovali tři rozhodčí (arbitrium). Centumvirů bylo 105, za císařství 180, decemviri s nimi splynuli; rekuperátoři soudili později i urážky a spory o svobodu.
Příslušnost: actor sequitur forum rei (soud žalovaného podle forum originis či domicilii), dále forum contractus, rei sitae, delicti commissi a dohodnuté forum prorogatum. Čas: magistráti jednali jen v dies fasti; podle Zákona XII desek se začínalo před polednem a končilo před západem slunce. Strany: otroci a cizinci nemohli být stranou, osoby alieni iuris mohly být žalovány, ne žalovat; za nezpůsobilé jednali poručníci a zástupci, infames byli z některých úkonů vyloučeni.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Iurisdictio