Definice
Ústavní stížnost – Prostředek ochrany základních práv proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci; subsidiární, podává se do 2 měsíců s advokátem.
Výklad v předmětech
Ústavní právo II
Ústavní stížnost
Prostředek ochrany základních práv a svobod proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. ZÚS).
- funkce: subjektivní (ochrana práv stěžovatele) a objektivní (sjednocování výkladu ústavního práva, ochrana ústavnosti),
- podmínky: zastoupení advokátem, lhůta 2 měsíce od doručení posledního rozhodnutí, vyčerpání všech procesních prostředků (subsidiarita), tvrzení porušení ústavně zaručeného práva,
- ÚS není superrevizní instancí: obecné soudy ÚS nepodléhají a ÚS přezkoumává jen ústavnost, ne zákonnost. Zasahuje při extrémním rozporu skutkových zjištění a právních závěrů, svévoli, libovůli a nedostatečném odůvodnění,
- odmítnutí návrhu: soudce zpravodaj pro neodstraněné vady, opožděnost, zjevnou neoprávněnost, nepříslušnost a nepřípustnost (§ 43 odst. 1 ZÚS); senát pro zjevnou neopodstatněnost (§ 43 odst. 2 ZÚS).
Typické procesní překážky (řešení modelových případů):
Odkaz na původní dokument
- nevyčerpání opravných prostředků, např. nepodaná kasační stížnost k NSS: nepřípustnost (§ 75 odst. 1 ZÚS); výjimkou je stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 75 odst. 2),
- chybějící zastoupení advokátem: vada návrhu, kterou soudce zpravodaj vyzve odstranit; jinak odmítnutí,
- jiný zásah orgánu veřejné moci (faktický úkon, nečinnost) je samostatným předmětem stížnosti, lhůta běží od jeho skončení,
- bagatelní věci: ÚS je zpravidla odmítá jako zjevně neopodstatněné, ledaže jde o zásadní ústavněprávní otázku,
- nevznesená námitka: argument, který stěžovatel neuplatnil před obecnými soudy, nemůže zpravidla poprvé přinést až před ÚS (materiální subsidiarita).
Souvislosti
- Související: Kontrola norem, Princip subsidiarity