Kapitola předmětu Teorie práva I
Obsah: pojem a funkce výkladu, výklad podle subjektu a závaznosti, metody výkladu, argumenty právní logiky, rozsah výkladu.
Interpretace práva
Výklad práva: hledání smyslu a účelu normativního textu, rekonstrukce myšlenky obsažené v zákoně. Smysl je normativní obsah textu, účel jsou zamýšlené důsledky regulovaného jednání. Obojí je třeba obsáhnout a uvést do souladu.
- primární objekt: právo (heteronomní i autonomní),
- sekundární objekt: vše ostatní (akty aplikace, smlouvy, důkazy), tzv. výklad v právu.
Funkce: poznávací (kognitivní), konstrukční a vysvětlovací (explikativní).
Pro řádnou interpretaci je nutné znát, kdo smí vydat závazný výklad a jak je závazný (Výklad podle subjektu a závaznosti), a jaké metody použít a jak je kombinovat (Metody interpretace práva). Cíle se liší, proto se volí pragmatická kombinace postupů. Je nutné se vyhnout nadinterpretaci (pitvání každého slova do významu vzdáleného běžnému chápání). Měřítkem je přiměřenost.
Výklad podle subjektu a závaznosti
| Interpret | Druh výkladu | Závaznost |
|---|---|---|
| tvůrce textu | autentický | absolutně závazný |
| zmocněný subjekt odlišný od tvůrce | legální | absolutně závazný |
| nadřízený podřízenému | oficiální | závazný pro podřízené |
| orgán autoritativně aplikující právo | Výklad orgánu aplikujícího právo | relativně závazný |
| soudy (stanoviska, judikatura) | Judikatura | nezávazná, ale nelze ji pominout |
| odborníci ve vědeckých publikacích | doktrinální | nezávazný |
| právní praxe, laici | výklad praxe, laický | nezávazný |
Autentický výklad
Výklad podaný samotným tvůrcem textu (zákonodárcem). Je absolutně závazný. ABGB § 8: jen zákonodárci náleží moc vyložit zákon obecně závazně. Výklad se uplatní na všechny dosud nerozhodnuté případy, může se odchýlit od obvyklé interpretace a objevuje se v přechodných ustanoveních (Sedláček, Rouček).
Legální výklad
Výklad podaný subjektem odlišným od tvůrce, který je k tomu zmocněn. Je absolutně závazný.
Oficiální výklad
Výklad nadřízeného orgánu pro podřízené, např. pokyny Ministerstva financí řady „D“. Je služebně závazný jen pro podřízené. Nemůže nahrazovat mezery v právu ani novelizaci a nemůže ukládat povinnosti osobám mimo řídící pravomoc (NSS 1 Afs 85/2010). Příkladem z jiného normativního systému je oficiální výklad fotbalových pravidel (NS 3 Tdo 1355/2006). Srov. Interní normativní instrukce.
Výklad orgánu aplikujícího právo
Výklad orgánu, který autoritativně aplikuje právo (soud, správní orgán) v konkrétní věci. Je relativně závazný, zavazuje účastníky. Patří sem i stanoviska Nejvyššího soudu k rozhodovací činnosti soudů (§ 14 odst. 3 zákona o soudech a soudcích). Princip závaznosti pravomocných rozhodnutí má přednost před nápravou „nespravedlivého“ rozhodnutí (NS 22 Cdo 4411/2009).
Doktrinální výklad
Výklad odborníků ve vědeckých publikacích (Právní literatura). Je nezávazný, ale soud by k němu měl přihlédnout, zejména když jím argumentuje účastník (I. ÚS 403/03). Příklad: NS (15 Tdo 110/2021) opřel výklad § 205 odst. 4 TZ o důvodovou zprávu i odbornou literaturu.
Metody interpretace práva
Objektivizované postupy složené z kroků a technik, jejichž cílem je zvýšit objektivitu subjektivního výkladu a získat objektivní význam, zejména právní normy z formálního pramene.
- standardní: jazyková, logická, systematická,
- ostatní: teleologická, komparativní, historická.
Jazykový výklad
Gramatický, syntaktický a sémantický výklad psaného textu, který je prostředkem k porozumění úmyslu zákonodárce. Pravidla:
- slovům se rozumí ve smyslu spisovného jazyka, není-li důvod pro zvláštní právní význam,
- má-li termín legální definici (Definiční norma), rozumí se mu v jejím smyslu,
- definici z jednoho předpisu (odvětví) nelze automaticky přenést do jiného (např. „promlčení“ v OZ a TZ, „osoba blízká“ v § 22 OZ a § 125 TZ),
- odborné technické a jiné termíny se chápou ve smyslu příslušného oboru.
Logický výklad
Právní usuzování na základě profesní zkušenosti a předpokládaného úmyslu zákonodárce pomocí argumentů právní logiky:
- Argumentum a contrario a per eliminationem,
- Argumentum a fortiori (a minori ad maius, a maiori ad minus),
- Analogie (per analogiam, a pari),
- Argumentum ad absurdum a reductio ad impossibile.
Argumentum a contrario
Argument opakem: co platí pro výslovně uvedený případ, neplatí pro případ opačný (neuvedený). Příbuzný je argumentum per eliminationem (vyloučením), který postupně vylučuje nepřípustné varianty.
Argumentum a fortiori
Argument silnějším důvodem:
- a minori ad maius (od menšího k většímu): je-li zakázáno méně, je tím spíše zakázáno více (užívá se u zákazů),
- a maiori ad minus (od většího k menšímu): je-li dovoleno více, je tím spíše dovoleno méně (užívá se u dovolení).
Analogie
Obdoba, argumentum a pari: podobné případy se posuzují podobně (ubi eadem legis ratio, ibi eadem legis dispositio). Uplatní se hlavně u mezer v právu. Podmínky:
- mezi regulovaným a neregulovaným chováním je víc podobností než rozdílů,
- věcná a právní podstata je stejná (stejné ratio) a analogie má dosáhnout stejných účelů,
- nejde o mezeru záměrně vytvořenou normotvůrcem.
Druhy:
- analogia legis (analogie zákona): použijí se normy předpisu, jehož věcná působnost zahrnuje podobnou skutečnost,
- analogia iuris (analogie práva): použijí se obecné právní zásady odvětví či práva jako celku.
Zákon na ni odkazuje slovy „obdobně“ (např. § 11 odst. 3 OZ) či „přiměřeně“. V trestním a přestupkovém právu platí striktní zákaz analogie k tíži pachatele (Nullum crimen sine lege).
Argumentum ad absurdum
Argument nesmyslností: odmítá se výklad, který by vedl k absurdnímu (nesmyslnému) závěru. Obdobně reductio ad impossibile odmítá výklad vedoucí k nemožnému výsledku.
Systematický výklad
Využívá systematické uspořádání právního řádu: všechny části musí tvořit funkční a bezrozporný celek, proto se každé ustanovení vykládá s ohledem na normativní okolí (předpis, jeho části) i na své místo v celém právním řádu. Uplatní se pravidla derogace mlčky (lex superior, posterior, specialis). Patří sem i zužující a rozšiřující výklad a Ústavně konformní výklad.
Restriktivní a extenzivní výklad
Rozsah výkladu:
- doslovný (adekvátní): odpovídá doslovnému znění,
- zužující (restriktivní): rozsah normy se stanoví úžeji, než plyne z doslovného znění,
- rozšiřující (extenzivní): rozsah normy se stanoví šířeji.
Používá se zejména u neurčitých pojmů a jen tehdy, je-li k tomu důvod: obecné principy (např. pravomoci orgánů veřejné moci se vykládají restriktivně), jiné části předpisu nebo základní předpisy jiných odvětví (OZ). Slouží k tomu i definiční normy. Zužující a rozšiřující výklad se řadí k systematické metodě.
Ústavně konformní výklad
Umožňuje-li ustanovení více interpretací, mají ho všechny státní orgány vykládat způsobem souladným s ústavou (III. ÚS 277/96). Řadí se pod „mocenskou systematiku“.
Historický výklad
Hledá význam podle podmínek, v nichž text vznikal (doba vzniku, souvislosti, legislativní historie). Ne vždy je žádoucí, protože doba vzniku může být vzdálena současným potřebám. Může ale přinést informace podporující jiné metody.
Teleologický výklad
Hledání účelu normy či předpisu (argumentum e ratione legis). Právní předpis bez účelu je nesmysl, proto je nejprve třeba identifikovat účel a pak vykládat text. Účel má být obsažen v samotném předpisu, podpůrně v důvodových zprávách či stenozáznamech (s vědomím jejich nepřesnosti). Slouží k řešení nejasností a absurdit. Bývá doplňkovým výkladem, je ale důležitý i pro ostatní metody. Riziko: může zakrývat, že soudce chce dělat spravedlnost podle svého cítění. Příklad: IV. ÚS 279/95 (restituce).
Komparativní výklad
Srovnávací výklad: význam se hledá srovnáním s obdobnou úpravou v jiných právních řádech, případně v jiných předpisech či odvětvích téhož řádu.